Filmy: stáhnout nebo kupovat?

Zdá se, že pro mladou generaci není nic samozřejmějšího než si stáhnout film. Zamysleli jste se někdy nad tím, jak a jestli vůbec stahováním filmovému průmyslu škodíte? Přečtěte si názor takové starší brécy, jako jsem já.

Diskuze s mými dětmi o stahování filmů většinou vypadá nějak následovně:

„To by mohl být zajímavý film, škoda, že ho v televizi nestihnu.“

„My ti ho, mami, stáhnem z netu.“

A já už mlčím jak hrob. Jednak proto, že jsem samozřejmě ráda, že mi nakonec ten film neuteče, a jednak proto, že to ti mladí pro mě udělají. Všechny ty Uložta nebo nedejbože Torenty jsou pro mě tak trochu španělská vesnice. Stejně ale ve mně hlodá červík pochyb: Sakra, ženská, vždyť ty celý život brojíš proti zlodějům a teď tu budeš koukat na černo stažené filmy?

Víte, kdyby všechny televize měly bezplatné archívy, tak bych se na to s klidem podívala u nich – i s pěti reklamami během promítání (je mi jasné, že z něčeho žít musejí). Ale platit jenom za to, že jsem nestihla promítací čas v televizi, se mi tak nějak nechce…

Ty moji mladí však berou stahování filmů na úplně jiné úrovni. Zkrátka vyjde nový film a jen co projde kinem a dostane se na nějaká ta dévédéčka, už je prý k dostání na netu a stáhnou si ho. Když se optám, proč na něj teda nejdou rovnou do kina, odvětí mi, že zas tak moc ho vidět nemusí. A vlastně mají pravdu. Vždyť kolik je filmů, na které já se ráda v televizi podívám, ale do kina bych na ně rozhodně nešla – v tomhle se přístup můj a jejich přece vůbec neliší. Jen u mě za tu projekci už zaplatila televizní společnost…

Když se o stahování bavíme se známými u kafe, často slyším názory, že tím, že si děcka stáhnou nelegálně film, okrádají tak vlastně producenty. Docela dlouho jsem zastávala stejný názor, než mi synáček vysvětlil:

„Víš, mami, já bych si v životě ten film nekoupil. Takhle jsem ho viděl, můžu o tom říct kámošům, tomu filmu se zvětší fanouškovská základna a z toho taky dost profituje – třeba přes reklamu na internetu. Kromě toho si koupím plakát, když mě ten film fakt zaujme.“

A je to. Ušlý zisk producentů se rozhodně nedá počítat za každé „nelegální zhlédnutí“. A když už jsme u té nelegality – až do nedávna jsem myslela, že nějaký přestupek či trestný čin spáchá i ten, kdo film stáhne. Ale v Čechách tomu tak není – nelegální je jen ty filmy rozšiřovat, tedy na internet nahrávat.

Jedna věc mi však docela hnula žlučí – pod stromečkem jsem o vánocích rozbalila balíček s cédéčky. Byly na nich filmy – stažené a vypálené. Od dětí jistě milý počin, ale stále mě neopustila myšlenka: Tak oni to pro mě ukradli a chtěli mi tím udělat radost… Proč raději stejný film nekoupili na originálním dévédéčku? Onehdy jsme se na něj přece spolu dívali na shopu Dvd-premiery.cz a já jsem říkala, že by se mi mohl líbit… To se jim za mě nechtělo utrácet, nebo jim to jen přišlo absolutně zbytečné, když na vlas stejný dárek můžou mít zadarmo?

Tak mi řekněte – je tohle všechno normální?