Dokonalá žena

„Žádná žena není tak dokonalá, aby neměla ženských vlastností“ zní citát známého francouzského spisovatele Honoré de Balzaca. Kdyby bývala Alenka znala tento citát dříve, možná by jí to hodně usnadnilo život. Ale od malička byla vedena k tomu, že musí být dokonalá, upravená, usměvavá, poslušná, hlavně příliš nevyčnívat z davu a životem lehce proplouvat bez zaváhání.

I přes takovou výchovu si Alenka uvědomovala, že rozhodně dokonalá není a její manžel jí v tom neustále utvrzoval. Přestože byla mladá, krásná, štíhlá i inteligentní, neustále jí kritizoval a ona ho milovala tím víc, čím víc jí dusil. Roky ubíhaly a až když se jí narodila dcera, její sebevědomí  vzrostlo, konečně měla pocit, že něco dokázala. Začala hodně číst, přemýšlet o životě a také o tom, co by vlastně ona sama chtěla. Tehdy také začaly její výlety do světa snů za monitorem počítače.

Jednou se na internetu seznámila s mužem, líbil se jí, byl to úspěšný a pohledný muž, skoro jako z titulní stránky magazínu pro ženy. Psali si o všem možném a on jí jednou napsal, že se mu líbí, když je žena na intimních partiích úplně hladká. Tak pak Alenka trávila večer v koupelně, pinzetou vytrhávala chloupky, z očí jí tekly slzy a na vytrhaných místech se jí tvořily červené pupínky. A v tu chvíli jí došlo, že zase s vyhlídkou větší dokonalosti dělá věci, které vlastně ona sama nechce. Zahodila pinzetu a upravila se strojkem tak, jak byla zvyklá, tak jak jí to vyhovovalo. Schůzku zrušila, protože si uvědomila, že vytrhávání chloupků by byl zřejmě jen začátek a že se už nechce přizpůsobovat představě o dokonalosti někoho jiného. Cítila to trošku jako své malé vítězství, protože konečně dělala to, co chtěla ona sama.

Po čase vyrazila s kamarádkou na víno a v průběhu večera se seznámila s velmi přitažlivým mužem. Představil se jí jako Jaroslav, byl vtipný, příjemný, a tak si spolu na baru povídali a zjistili, že oba rádi chodí do sauny. Alenka už byla trošku přiopilá a souhlasila, že spolu do privátní sauny vyrazí.  Druhý den ráno jí to už nepřipadalo jako báječný nápad, váhala, ale nakonec do sauny šla. V šatně se svlékla a zabalila do prostěradla. Nechtěla si nějak viditelně Jaroslava prohlížet, ale i to co viděla, jí utvrdilo v tom, že je to opravdu krásný muž. Seděli vedle sebe v sauně, dívali se na sebe, mluvili o všem možném a ve vzduchu byl cítit velký erotický náboj umocněný stoupajícím teplem, které je oba rozehřívalo.

Vyšli ze sauny, osprchovali se a zabalili se do ručníků. Stáli blízko u sebe, nemluvili a čas jako by se zastavil. Jaroslav k ní přistoupil a objal jí. Začali se líbat, ručníky spadly na zem a ona po chvilce ležela na masážním lehátku a cítila Jaroslavovy rty a ruce na svém těle.  Hladil jí a do ucha jí šeptal, že je nádherná. Byl to pro ni úžasný zážitek, fyzické uspokojení spojené s uspokojením její často tak k sobě kritické duše.

Šla domů a cítila nový pocit, pocit, že se začíná mít ráda taková jaká je. Že se ve svých téměř čtyřiceti letech sama se sebou smířila a uvědomila si, že nejvíc kritičtí jsme většinou sami vůči sobě. Že jdeme každý sám svou cestou a teprve ve chvíli, kdy poznáme sami sebe a přijmeme se takoví, jací jsme, nás tak bude vnímat i naše okolí.

Na tento příběh, který mi Alenka před nějakou dobou vyprávěla, jsem si vzpomněla  s blížícím se koncem roku a s ním v ruku v ruce přicházejícími každoročními předsevzetími, jak v tom následujícím roce zapracujeme na tom, abychom byly více dokonalé, více podobné modelkám z ženských časopisů, jak opět podlehneme masážím článků o tom, jaká by měla žena současnosti být, jak vypadat, co všechno by měla umět a zvládat.

Já si za sebe jedno takové předsevzetí dám. Mít se ráda, taková jaká jsem. A pracovat na odstranění svých nedokonalostí sportem, četbou , větší trpělivostí a pokorou. Ale budu na sobě pracovat proto, že to chci já a nikoliv proto, že bych se chtěla přiblížit dokonalosti odpovídající kritériím dnešní doby.

Na závěr bych Vám ráda spolu s předsevzetím „Mějme se rády i v roce 2014“ popřála úspěšný nový rok. A pokud se nám v tom příštím roce přece jen něco nepodaří, vzpomeňme si na citát slavného malíře Salvátora Dalího „Dokonalé kráse není nic vlastnějšího než přihlouplý výraz“.

 Autor:  http://hrisnicebloguje.webnode.cz/